Amnesty International

Polsko: Justice se dostává pod kontrolu vlády a právo na spravedlivý proces je tak v ohrožení.

Polská vláda od roku 2015 systematicky oslabuje nezávislost soudnictví tím, že justici na různých úrovních dostává pod kontrolu moci výkonné. Série reforem ovlivňuje fungování Nejvyššího soudu (NS), Národní rady soudnictví (NRS), Ústavního soudu i obecných soudů. Ohrožuje dělbu moci ve státě, a tím i fungování demokratického právního státu včetně nezávislosti justice, jež je předpokladem práva na spravedlivý proces a dodržování lidských práv.

Koncentrace moci v rukou ministra spravedlnosti  

Zpolitizování systému obsazování soudů a čistky na soudech  

V roce 2018 vešla v platnost novela zákona o Národní radě soudnictví, která ustanovila, že patnáct z dvaceti pěti členů Národní rady Soudnictví (NRS) bude vybíráno Sejmem, dolní komorou parlamentu, která je přímo ovládaná PiS, nikoliv valným shromážděním soudců, jak tomu bylo doposud.

Zákon o Nejvyšším soudu z roku 2018 ustavil dvě nové komory – Komoru pro mimořádnou kontrolu a veřejné záležitosti a Disciplinární komoru. Komora pro mimořádnou kontrolu a veřejné záležitosti má pravomoc ověřování nebo rušení výsledků voleb a referenda. Disciplinární komora má pravomoc vést disciplinární řízení proti soudcům, ať už se jedná o případy zbavení imunity soudců za účelem zahájení trestního řízení proti nim, dočasné pozastavení výkonu funkce nebo snížení jejich platu. Disciplinární komora rovněž rozhoduje o věcech týkajících se pracovního práva, sociálního zabezpečení a odchodu soudců Nejvyššího soudu do důchodu.

Obě komory jsou obsazovány Národní radou soudnictví, tudíž jsou v zásadě ovládané vládní stranou PiS. Soudní dvůr EU v roce 2020 nařídil okamžité pozastavení vnitrostátních ustanovení týkajících se pravomocí Disciplinární komory Nejvyššího soudu. I přes tuto skutečnost Disciplinární komora pokračuje ve své práci, jen již ne výhradně v oblasti disciplinárního řízení soudců, ale v oblasti zbavování imunity. Na podzim roku 2020 zrušil senát imunitu tří nezávislých polských soudců: Igora Tuleyiho, Pawla Juszczyszyna a Beaty Morawiecové a pozastavil jim soudní pravomoc. Došlo také ke snížení jejich platů.

Vedle toho došlo ke snížení věkové hranice pro odchod soudců NS do důchodu, což způsobilo nucený odchod téměř třetiny soudců a soudkyň. Poté, co Soudní dvůr EU uznal, že zákon o Nejvyšším soudu porušuje právo EU, bylo další novelou soudcům umožněno vrátit se zpět do funkce. Soudcům byly poskytnuty podmínky, umožňující jim vykonávat stejnou pozici a za stejných podmínek jako před zavedením sporných předpisů.

V únoru 2020 vstoupila v platnost novela zákona o Nejvyšším soudu, kvůli níž může o tom, zda je určitý soudce či soud nezávislý a nestranný, rozhodnout výhradně Komora pro mimořádnou kontrolu a veřejné záležitosti, což polským soudům zabránilo účinně zkoumat, zda jsou ostatní soudy v zemi v souladu s evropskými standardy, tedy nezávislé a nestranné.

Současně je proti Polsku od roku 2017 vedeno řízení podle článku 7 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) o porušení čl. 2 této smlouvy z důvodu obavy, že soudní reforma by mohla být systémovou hrozbou pro právní stát v Polsku. Postup podle článku 7 může v konečném důsledku vést k pozastavení hlasovacích práv Polska v Radě EU. Jelikož řízení nikam nepostupuje vyzvali poslanci Evropského parlamentu vedoucí představitele EU k urychlenému jednání a sankcionování Polska za porušování unijních zákonů.

Zastrašování a veřejná diskreditace soudců  

Novela zákona o obecných soudech dělá z disciplinárního řízení mocnou zbraň v rukou vlády. Může být zneužita k odstraňování nepohodlných soudců a umlčování kritiky a veřejné debaty soudců o nezávislosti soudnictví. Mnoho soudců a stáních zástupců čelí disciplinárním řízením kvůli kritice soudní reformy.

Ve státní televizi, provládním tisku, na sociálních sítích a billboardech probíhá očerňovací mediální kampaň. Konkrétní soudce zobrazuje jako ty, kdo poškozují zájmy Polska a stojí nad zákonem. Soudci kvůli tomu čelí nejrůznějším výhrůžkám, zejména na sociálních sítích. V souvislosti s očerňovací kampaní a diskreditací soudců, byla v roce 2020 schválena reforma tzv. náhubkového zákona, jenž umožňuje trestat soudce, kteří by kritizovali vládní reformy justice. Evropská komise shledala reformu za protiunijní a zahájila proti ní řízení.

Opatření proti konkrétním soudcům zastrašuje ostatní soudce a stát tak jednoduše umlčuje jejich případnou kritiku či veřejnou debatu na téma ohrožení polské justice.

Reforma má dopady nejen na soudní systém, jehož nezávislost ohrožuje, na konkrétní soudce a státní zástupce, kteří jsou jeho součástí, ale především ohrožuje polskou veřejnost a její práva, jež mají být prostřednictvím soudů chráněna.   

Chci to zastavit

Maďarsko: Vláda provádí legislativní reformy, které ohrožují nezávislost soudů, a tím i právo na spravedlivý proces.

Problém rozsáhlých pravomocí předsedy Národní justiční kanceláře

Od soudní reformy z roku 2012 je maďarský soudní systém centralizovaný v rukou předsedy nově vzniklé Národní justiční kanceláře (NJK). Předseda NJK je jmenován parlamentem a má rozsáhlé pravomoci nad správou soudů. Naopak pravomoci Národní rady pro soudnictví (NRS), sestávající ze čtrnácti soudců a předsedy, jsou naprosto nedostačující k tomu, aby Rada mohla činnost NJK efektivně kontrolovat a vytvářet tak rovnováhu moci nutnou k nezávislosti soudů. Bývalá předsedkyně NJK Tünde Hándóová navíc závažně zneužívala své pravomoci a odmítla s NRS spolupracovat. To v roce 2018 vyústilo v ústavní krizi, která trvala až do listopadu 2019, kdy Handó rezignovala na post předsedkyně NJK, aby mohla být na poslední chvíli zvolena na uvolněnou pozici v Ústavním soudu. Konflikt mezi NJK a NRS se poněkud uklidnil po jmenování nového předsedy NJK Györgyho Barny Senyeie, nicméně systémové problémy, které ke krizi soudnictví vedly, zůstávají nevyřešené.

Myšlenka vzniku oddělených správních soudů

V červnu 2018 vešel v platnost sedmý dodatek maďarské ústavy, podle kterého měly vzniknout samostatné „správní soudy“ a převzít tak správní řízení z kompetence obecných soudů. Přijetí zákona vyvolalo masové protesty v maďarských městech a tvrdou kritiku ze strany Rady Evropy, Evropské komise a OSN, protože v zákonu zcela chyběla pojistka systému brzd a protivah. Po nabytí účinnosti zákona by vládní strana získala přímou kontrolu nad personálním obsazením soudů, financemi a přidělováním případů. To by znamenalo praktickou likvidaci nezávislého správního soudnictví a ohrožení práva občanů na spravedlivý proces. V listopadu 2019 byl tento zákon z parlamentu nakonec stažen, nicméně přijetím tzv. souhrnné novely zákona na konci roku 2019 si vláda vytvořila nový způsob k zajištění kontroly nad soudními rozhodnutími u politicky citlivých případů. 

Souhrnná novela zákona z roku 2019 a problematické zvolení předsedy Nejvyššího soudu

V říjnu 2020 zvolili poslanci vládních stran předsedou Kúria – maďarského Nejvyššího soudu (NS) – Zsolta Andráse Vargu. Varga by nemohl kandidovat na tuto pozici nebýt dvou nedávných právních úprav. Novela z dubna 2019 nejdříve umožnila, že kandidáti na předsedu NS již nepotřebují mít nejméně pětiletou zkušenost jako soudci obecných soudů, ale že postačuje působení v roli ústavního soudce. Hlavním pravidlem pro kandidaturu na předsedu NS je, že kandidující musí být soudcem obecného soudu. Souhrnná novela zákona z prosince 2019 umožnila, že se ústavní soudci mohou stát běžnými soudci bez výběrového řízení, pouze na základě své žádosti. Varga využil této možnosti a v červenci 2020 ho prezident republiky jmenoval soudcem obecného soudu. Krátce poté byl vládními stranami zvolen do pozice předsedy NS.

Poslanci při zvolení Vargy naprosto ignorovali nesouhlas Národní rady pro soudnictví – třináct ze čtrnácti soudců bylo proti nominaci Vargy z důvodu jeho naprosté nezkušenosti a kvůli obavám ohledně jeho nedostatečné nestrannosti a nezávislosti. Maďarský helsinský výbor upozorňuje, že Zsolt András Varga je známý svou loajalitou vládní straně Fidesz a neliberálními postoji.

Díky novým právním úpravám se politicky jmenovaní a často k vládě loajální ústavní soudci snadno dostanou do Nejvyššího soudu – tedy do nejvyšších pozic obecné soudní soustavy. Zvýšila se moc legislativy (a de facto exekutivy) nad soudy a je dále narušována rovnováha moci. V prosinci 2020 parlament navíc schválil návrh zákona obsahující několik ustanovení posilujících pravomoci předsedy NS. Ve světle nedávného jmenování Zsolta Andráse Vargy předsedou NS vzbuzuje tento krok další obavy o nezávislost soudů.

Tlak na soudce

Varovným signálem je také stupňující se tlak na soudce. V roce 2012 snížila vláda povinný věk odchodu soudců do důchodu, což vedlo k náhlému odvolání mnoha soudců, včetně těch nejzkušenějších na vedoucích soudních pozicích. Během konfliktu mezi Národní justiční kanceláří a Národní radou pro soudnictví publikovala provládní média očerňující a pomlouvačné články namířené proti jednotlivým soudcům, kteří byli kritičtí vůči předsedkyní NJK Handóové a vůči reformám soudnictví. Členové Rady také čelili různým postihům například v podobě zamítnutí přihlášek na vedoucí soudní pozice, jejich vyloučení z různých profesních pracovních skupin, nebo zhoršení pracovních podmínek. Dalším příkladem postihů bylo disciplinární řízení proti soudci Csabovi Vasvárimu, které ostatní soudci vnímali jako odvetu za to, že se obrátil na Soudní dvůr EU ve věci rozhodnutí o předběžné otázce ohledně nezávislosti soudů.

Mezi soudci je patrný odstrašující účinek na jejich svobodu projevu a pokračující změny ve správě soudů posilují obavy soudců z postihů, které by mohly následovat, pokud by se odhodlali změny otevřeně kritizovat. V roce 2020 pokračovaly také útoky ze strany politiků – například premiér Viktor Orbán veřejně napadl rozhodnutí soudu o odškodnění romských bývalých žáků školy segregovaných v obci Gyöngyöspata. Nevyhovující rozsudky soudců jsou v oficiálních vyjádřeních vlády a médiích napadány.

Chci to zastavit

Polsko: Kriminalizace účasti na shromážděních a používání nadměrné síly proti demonstrantům ohrožuje svobodu shromažďování a projevu. 

Násilí páchané na demonstrantech  

Polsko v roce 2021 výrazně omezilo právo žen na potrat. Interrupce jsou povoleny pouze v případě ohrožení života či zdraví matky, znásilnění nebo incestu. Do ulic na protest proti zpřísnění protipotratové politiky vyšly desítky tisíc lidí a demonstrace pokračovaly i v následujících měsících. Protestujícím kromě fyzických a slovních útoků ze strany policie, včetně útoků pepřovým sprejem a slzným plynem, hrozí i zatčení a trestní stíhání. Naopak nedochází k prošetření útoků ze strany police v případech, kdy proti protestujícím používají hrubou, nepřiměřenou sílu. Novináři popisující policejní násilí se rovněž stali terčem policie. Přes 600 novinářů zaslalo výzvu vládním představitelům, aby přestali znemožňovat práci žurnalistů během protestů. Při jednom z incidentů policie násilím zadržela fotoreportérku Agatu Grzybowskou, a to i přesto, že předložila svůj novinářský průkaz. Byla obviněna z „porušení fyzické integrity policisty“ za údajné oslepení policisty bleskem fotoaparátu, převezena na policejní stanici a několik hodin vyslýchána.

Zastrašování a zadržování demonstrujících

Demonstrantům za účast na protestech hrozí cílené obtěžování a zastrašování ze strany úřadů. Zadržení, policejní vazba, pokuty a policejní dohled jsou jen některými z hrozeb, kterým demonstranti v Polsku čelí, pokud se rozhodnou vyjít do ulic. Vedle omezování pokojných protestů fyzicky (kovové ploty nebo policejní kordony), nechávají úřady demonstranty sledovat, běžné jsou i domovní prohlídky. Úřady rovněž žádají účastníky protestů, aby se identifikovali, zaznamenávají si jejich jména a vyhrožují těm, kteří své osobní údaje odmítají poskytnout.

S odvoláním na epidemii COVID-19 demonstrantům za „způsobení epidemiologické hrozby“ hrozí trest až do výše osmi let vězení.

Sledování aktivistů 

Změna zákona o policii z roku 2016 značně posílila kontrolní pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Zákon rozšířil možnosti policejního dohledu, včetně větších pravomocí sledovat internetovou a telefonickou komunikaci, což zahrnuje například kontroly e-mailů nebo odposlechy telefonních hovorů. Novela zároveň umožňuje státním orgánům shromažďování metadat, konkrétně informací o telefonátech, jejich délce, odmítnutých a přijatých hovorech, geolokaci nebo navštívených webových stránkách. Problematičnost novely spočívá v tom, že zavedla ustanovení o tajném dozoru. Dříve byl tento typ sledování možný výlučně v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu dané osoby. Díky novele už to není nutné a v podstatě kdokoliv může být sledován. Zákon tak ohrožuje právo občanů na soukromí a hrozí i jeho možné zneužívání proti protestujícím.

Zvýhodňování určitých protestů  

V prosinci 2016 přijal polský parlament restriktivní zákon o shromážděních, který v některých situacích umožňuje nepřiměřené omezování práva na pokojné shromažďování. Upřednostňuje totiž tzv. „cyklické demonstrace“, což jsou demonstrace organizované stejnými lidmi na stejném místě několikrát do roka. Tím pádem májí polské orgány v ruce mocnou zbraň, díky které mohou podle zákona zakázat některé typy shromáždění, jelikož by mohly narušit konání cyklického shromáždění. V praxi se samozřejmě zakazují zejména shromáždění protivládní. Mezi dubnem 2017 a březnem 2018 tak například guvernér Mazovského vojvodství zakázal ve Varšavě třicet šest shromáždění.

Zároveň dochází k dvojímu jednání s demonstranty, což je vidět na příkladu čtrnácti žen, jež byly v roce 2017 napadeny během organizovaného pochodu u příležitosti Dne nezávislosti ve Varšavě. Po vyvěšení transparentu „Stop fašismu“ byly surově zbity některými demonstranty, policie proti tomuto násilí nijak nezasáhla. Naopak ženy byly obviněny z „narušení legálního shromáždění“. Teprve po dvou letech soud všechna obvinění proti nim zrušil.

Chci to zastavit

Maďarsko: Maďarsko se pokouší omezit projevy nesouhlasu zakazováním pokojných protestů a používáním nepřiměřené síly proti demonstrantům.

Ústavní dodatek mimo výše uvedeného zakazuje usazování „cizích populací“ na území Maďarska a kriminalizuje bezdomovectví. Zákaz bezdomovectví vzbuzuje obavy z diskriminace a ohrožení práva na život. Postihuje navíc zejména ty osoby, které jsou již tak vyčleněné na okraj společnosti.

V Maďarsku roste nenávist vůči určitým skupinám ve společnosti, ať už se jedná o uprchlíky, cizince obecně nebo LGBT+ komunitu. Tyto nálady se vláda nesnaží měnit, naopak je svými výroky a činy spíše posiluje. V mnoha případech, kdy došlo k napadení účastníků průvodů, protestů či demonstrací, nezajistila policie záměrně demonstrantům dostatečnou ochranu – například úmyslně dorazila pozdě či odrazovala napadené od nahlášení násilných trestných činů. Naproti tomu během poklidných demonstrací a protestů proti vládní straně byly zaznamenány neadekvátní zásahy ze strany policie a použití nepřiměřené síly vůči protestujícím. Účastníci byli pokutováni a bráni do vazby, aniž by k legitimitě těchto policejních zásahů existovaly jednoznačné důkazy. 

Zavedení dodatku omezujícího právo svobody projevu a právo na protest by mohlo vážně poškodit mezinárodně uznaná občanská práva ve prospěch práva na soukromí a na rodinný život. Pokojný protest a vyjadřování názorů nezasahuje do soukromí řadovým občanům, dotýká se výrazněji jen politiků, kteří ale z titulu své funkce musejí počítat s „větší mírou kritiky“.

V březnu 2020 schválil parlament kontroverzní „Zákon o ochraně před koronavirem“ udělující vládě Viktora Orbána mimořádné pravomoci a umožňující vládnout v době nouzového stavu pomocí dekretů bez zapojení parlamentu. Jedním z prvních mimořádných opatření byl plošný zákaz všech shromáždění a demonstrací bez možnosti posouzení okolností a zdravotních rizik u jednotlivých případů. I přes plošný zákaz proběhly v dubnu a květnu protivládní protesty v autech v centru Budapešti, při kterých protestující ukázali, že lze veřejně vyjádřit svůj názor a zároveň dodržovat bezpečnostní opatření proti koronaviru. Účastníci protestu byli i tak pokutováni za porušení dopravních pravidel z důvodu troubení během jízdy a za porušení zákazu účasti na demonstraci během lockdownu. V druhé vlně pandemie vláda opět přistoupila k plošnému zákazu protestů. Zvýšila pokutu za organizování protestu až na 2 800 euro a zapojila armádu do kontroly dodržování opatření. Vláda navíc v době plošného zákazu protestů, a tedy v době omezených možností veřejného vyjádření nesouhlasu, přistoupila ke schválení kontroverzních zákonů, které se vůbec netýkaly řešení pandemie, jako jsou například zákony porušující práva LGBTI+ osob.

Chci to zastavit

Polsko: Snaha vládní strany o omezení činnosti neziskových organizací ohrožuje svobodu projevu a sdružování. 

V listopadu 2016 zaplnily tisíce demonstrantů ulice napříč celým Polskem na protest proti vládnoucí straně Právo a spravedlnost a jejímu pokusu prosadit naprostý zákaz potratů. Od nástupu k moci v roce 2015 útočila vláda PiS na organizace podporující ženská práva a odmítala jejich financování, často bez jakéhokoliv zdůvodnění. Lídři strany PiS záměrně očerňovali organizace podporující práva žen a označovali jejich práci za „nebezpečnou pro rodinu a tradiční hodnoty“. Státní zaměstnanci, kteří s organizacemi za práva žen přímo spolupracovali, byli postaveni před disciplinární komise a bylo jim vyhrožováno ztrátou zaměstnání.

V roce 2017 byl schválen zákon o Národním institutu svobody – Centru rozvoje občanské společnosti. Institut je zodpovědný za rozdělování části státních financí pro nevládní organizace, včetně peněz z EU. Většina organizací financovaných z institutu patří mezi katolické, konzervativní, nebo dokonce nacionalistické organizace. Média také zdokumentovala případy, kdy finanční příspěvky dostávaly organizace loajální k vládě nebo organizace s osobními vazbami na zástupce státní správy.

Nejméně šest organizací ve Varšavě zabývajících se lidskými právy či právy žen, včetně sdružení Feminoteka nebo organizace Celopolská stávka žen, obdrželo na Mezinárodní den žen 2021 výhrůžky smrtí a bombovými útoky prostřednictvím e-mailů. Výhrůžky byly anonymním pisatelem označeny za „odplatu kvůli podpoře ženských práv“. Aktivistky uvedly, že vládní rétorika a očerňující mediální kampaně mají za cíl zdiskreditovat jejich práci i aktivistky samotné. Kvůli šíření dezinformací může být navíc ohrožena bezpečnost těchto žen.

V lednu 2021 začal platit přísný zákon o potratech, který prakticky znemožnil legální interrupce v Polsku. Ty jsou povoleny pouze v případě ohrožení života či zdraví matky, znásilnění nebo incestu. Do ulic tak na protest vyšly desítky tisíc lidí. Policie ale řadu demonstrantů zatkla s odvoláním na porušování zákazu shromažďování vyhlášeného v souvislosti s protiepidemickými opatřeními. Jedna z hlavních organizátorek protestů, Marta Lempartová, uvedla, že tato zatýkání považuje za zesílení politického tlaku na ženská hnutí. Podle právničky pro lidská práva Elizy Rutynowské bylo během protestů zadrženo nejméně šedesát demonstrantů. Toto číslo je vyšší než například počet lidí zatčených během takzvaného „Pochodu nezávislosti“ Varšavou v roce 2020, kdy se nacionalisté a demonstranti krajní pravice násilně střetli s policií.

V červnu 2020 polské úřady obvinily aktivistku Annu z „krádeže a vloupání“ v souvislosti s tzv. „plakátovou kampaní“, při níž v květnu 2020 došlo k výměně autobusových reklam za plakáty s informacemi o manipulaci vlády se statistikami týkajícími se onemocnění COVID-19. Anna byla následně zadržena a strávila ve vazbě čtyřicet jedna hodin, bez možnosti kontaktovat svého právníka. Policie jí zabavila mobilní telefon, tablet i laptop. Následně byl v souvislosti s plakáty obviněn ještě jeden aktivista. Oběma hrozí až deset let vězení. Právo na svobodu projevu, zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvě o lidských právech, jejichž smluvní stranou je i Polsko, chrání tvorbu a distribuci plakátů, a to i v případě, že jejich obsah kritizuje státní orgány. Polské úřady proto argumentují tím, že výměnou autobusové reklamy za plakáty došlo k majetkové škodě ve výši 100 EUR – což samo o sobě nestačí k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže a vloupání. Není také úplně jasné, proč byli oba obviněni z krádeže a vloupání, když nic neodcizili.

Očerňovací kampaně probíhají také proti LGBTI+ komunitám a organizacím. Během své prezidentské kampaně prezident Andrzej Duda pronesl několik komentářů směřujících proti LGBTI+ komunitě a označil ji za „zahraniční ideologii“, před níž je nutno polské obyvatele chránit. Přes sto měst v Polsku ve svých samosprávách vyhlásilo „zóny bez ideologie LGBT“ – což v praxi znamenalo například umístění cedulí s nápisem „zákaz vstupu LGBT“ na vchody místních restaurací, kaváren, kin atd., na což v březnu 2021 reagoval Evropský parlament přijetím usnesení prohlašujícího celou EU za zónu svobody pro sexuální menšiny. Vládní strana také připravuje zákon, kvůli kterému si lidé žijící v páru s člověkem stejného pohlaví nebudou moct adoptovat děti.

Chci to zastavit

Maďarsko: Nové zákony omezují a kriminalizují činnost občanské společnosti a nevládních organizací a ohrožují svobodu projevu i sdružování.

Potlačování občanské společnosti

Představitelé Maďarska pokračují v umlčování disentu a vedou očerňující kampaně proti jednotlivcům i nevládním organizacím. V roce 2017 přijalo Maďarsko Zákon o transparentnosti organizací podporovaných ze zahraničí – LexNGO2017 –, inspirovaný ruským zákonem o „zahraničních agentech“. Tento zákon nutil organizace občanské společnosti, které dostávají přímou či nepřímou finanční podporu ze zahraničí převyšující 7,2 milionu forintů (24 271 dolarů) za daňový rok, aby se přeregistrovaly jako „občanské organizace finančně podporované ze zahraničí,“ a aby používaly tuto nálepku ve všech svých publikacích, kampaních a na svých webových stránkách. Zákon říkal, že neziskové organizace dotované ze zahraničí mohou sloužit zahraničním zájmům, k praní špinavých peněz a mezinárodnímu terorismu. Organizacím, jež stanovené podmínky nedodrží, zákon hrozil vysokými pokutami nebo i zastavením činnosti.

V červnu 2020 rozhodl Soudní dvůr EU, že tento zákon porušuje unijní právo, obsahuje diskriminační a neoprávněná omezení pro neziskové organizace a zároveň přispívá k vytváření prostřední nedůvěry a stigmatizace organizací občanské společnosti. V dubnu 2021 přišla vláda s návrhem nového zákona, který ale stejně jako předchozí LexNGO ohrožuje nezávislou práci občanské společnosti. Návrh zákona byl předložen bez jakýchkoliv konzultací s nevládními organizacemi a obsahuje např. ustanovení, která by úřadům umožnila provádět výběrově u nevládních organizací audit.  

Další zákon namířený proti nevládním organizacím LexNGO2018 („Stop Soros“) zavedl speciální daň ve výši 25 % na jakékoliv finanční prostředky přijaté občanskými organizacemi, které pomáhají migrantům. Vágní terminologie obsažená v tomto zákoně by mohla považovat za kriminální činnost velké množství aktivit zahrnující kampaně, poskytování právního poradenství migrantům a uprchlíkům nebo provádění průzkumu porušování lidských práv v Maďarsku. Sankcí může být až rok vězení. Zákony míří na nevládní neziskové organizace, které podporují právní stát, ochranu uprchlíků, migrantů a dalších marginalizovaných skupin a poskytují sociální a právní služby nedostatečně zajištěné státem. V praxi pak zákony slouží k umlčení kritiky vlády, zdiskreditování práce neziskových organizací a jejich stigmatizaci. Kriminalizace uvedených aktivit je přímým útokem na práci nevládních neziskových organizací a jednotlivců usilujících o dodržování základních lidských práv. Mají rovněž odstrašující efekt pro lidi, kteří by měli zájem v občanském sektoru pracovat.

Uprchlíci a právo na azyl 

Vysoký počet žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů (včetně dětí a nezletilých) je v Maďarsku dlouhodobě vystaven špatnému zacházení a porušování práv. V březnu 2017 byl schválen zákon, který umožňuje automatický přesun všech žadatelů o azyl do tranzitních zón na dobu trvání jejich azylového řízení. Jediná zařízení, kde mohou lidé žádat o udělení azylu, jsou tranzitní zóny u přechodů Röszke a Tompa na hranici se Srbskem. Každý, kdo che požádat o azyl, tak má do Maďarska vstoupit ze Srbska, díky legislativním úpravám ale všichni žadatelé přicházející ze Srbska automaticky ztrácí v Maďarsku nárok na azyl, protože Maďarsko považuje Srbsko za bezpečnou tranzitní zemi. Maďarsko tím prakticky zrušilo právo na azyl na svém území. V těchto tranzitních zónách čelí migranti a uprchlíci často násilí a špatnému zacházení ze strany policistů, nejsou jim poskytovány informace o jejich azylovém řízení, někdy je jim dokonce i odpíráno jídlo. Maďarsko tím hned v několika bodech porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Evropský soud pro lidská práva potvrdil v roce 2019, že Maďarsko porušuje navracením žadatelů do Srbska článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a princip non-refoulement (tj. zákaz navracení do zemí, kde hrozí nebezpečí či ohrožení života).

V květnu 2020 dále Soudní dvůr EU rozhodl, že praxe automatického zadržování žadatelů o azyl v tranzitních zónách představuje nezákonné zadržení. Po tomto rozsudku připravilo Maďarsko nový azylový systém, podle kterého musejí žadatelé o azyl nejprve předložit prohlášení o svém záměru na maďarské ambasádě v Srbsku nebo na Ukrajině. Tento nový systém je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech, s právem EU, a s Úmluvou o právním postavení uprchlíků. Do konce roku 2020 bylo přijato jen několik takových prohlášení podaných na maďarských ambasádách, a pouze jedné rodině bylo povoleno do Maďarska vstoupit a podat žádost o azyl. Evropská komise kvůli těmto změnám v azylovém systému zahájila v říjnu 2020 proti Maďarsku další řízení kvůli rozporu s právem EU. Maďarsko zároveň pokračuje v protiprávním vytlačování žadatelů o azyl za maďarské hranice, aniž by jim maďarské úřady umožnily o azyl požádat. Z tohoto důvodu v Maďarsku v únoru 2021 ukončila svou činnost evropská agentura na ochranu hranic Frontex, jelikož tyto praktiky jsou rovněž v rozporu s evropským právem.

Chci to zastavit

Polsko: Zákaz potratů ohrožuje právo na svobodnou volbu a právo na tělesnou integritu.

V lednu 2021 vstoupilo v platnost rozhodnutí polského Ústavního soudu o omezení práva žen na potrat, které znamenalo téměř úplný zákaz interrupcí. Již v říjnu 2020 došel Ústavní soud k závěru, že umělé ukončení těhotenství kvůli vývojovým vadám plodu je protiústavní – s odůvodněním, že každý člověk má právo na život a jeho ochranu už od okamžiku svého početí. Právě kvůli vývojovým vadám plodu se přitom v Polsku až dosud ročně provádělo cca 97 % z přibližně 1100 legálně provedených potratů. Podle odhadů však dalších 200 000 polských žen podstupuje interrupci nelegálně nebo v případě dostatečného množství finančních prostředků v zahraničí. Za potraty vyjíždějí Polky i do Česka. Verdikt Ústavního soudu následně kritizoval Evropský parlament. Podle europoslanců výrazné zpřísnění potratů může v některých případech ohrozit zdraví polských žen nebo vést k rozšíření nelegálně prováděných a méně bezpečných potratů. Omezení legálních interrupcí je podle nich rovněž důkazem nebezpečného vlivu polských politiků na justici. Podporu polským ženám zároveň vyjádřila i Rada pro lidská práva OSN, která taktéž kritizuje rozhodnutí polského Ústavního soudu. Převážně katolické Polsko mělo navíc ještě před novými pravidly již tak jeden z nejpřísnějších potratových zákonů v Evropě. Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) začala omezovat reprodukční práva již v roce 2015, kdy se dostala k moci. Hned v následujícím roce poslanci předložili návrh zákona, jenž by zavedl úplný zákaz potratů – s jedinou výjimkou – ohrožení života matky. Tento návrh vyvolal protesty tisíců lidí a nakonec nebyl schválen. Zákony, jež se snažily dále omezovat potraty, včetně ukládání trestů odnětí svobody za nelegální potraty, vyvolaly v letech 2016 a 2018 masové protesty, které přiměly parlament ustoupit.

Vedoucí představitelé PiS a prezident přesto naznačili, že budou nadále pokračovat v úsilí zakázat to, čemu se říká „eugenický potrat“, tedy potrat v případě vrozené vývojové vady plodu. Skupina více než sta zákonodárců, většinou z vládnoucí strany, se proto odvolala k Ústavnímu soudu, aby přezkoumal, zdali takové potraty porušují právo na ochranu lidského života, a tím pádem i ústavu. Po rozhodnutí Ústavního soudu, že umělé ukončení těhotenství kvůli vývojovým vadám plodu porušuje polskou ústavu, se ve Varšavě a dalších polských městech konaly masové protesty se stovkami tisíc účastníků. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že „nenarozené dítě je člověk“, a podle polské ústavy mu tím pádem musí být zajištěno právo na život. Část polské veřejnosti to však vnímá jinak – „Chci, abychom měli svá základní práva, právo rozhodovat o svých tělech, právo rozhodovat o tom, co chceme dělat a jestli chceme mít děti a za jakých okolností mít děti,“ uvedla například jedna z demonstrantek, Gabriela Stepniaková.

Podle polských zákonů je potrat přípustný do 12. týdne těhotenství, pokud je ohroženo zdraví nebo život ženy nebo pokud je těhotenství následkem trestného činu, jako je znásilnění či incest.

V roce 2017 byla polská vláda nařčena z porušení evropských hodnot, když byla schválena legislativa omezující přístup žen k „pilulkám po“. Zákon podepsaný prezidentem i přes nesouhlas lidskoprávních organizací a doporučení Evropské lékové agentury klasifikoval nouzovou antikoncepci jako lék na předpis. To znamená, že ženy a dívky nad patnáct let se musejí objednat k lékaři, aby získaly k léku přístup, čímž je možnost zabránit nechtěnému otěhotnění značně omezena. Zákon má nepříznivý dopad zejména na oběti znásilnění a osoby z izolovanějších míst.

Chci to zastavit

Maďarsko: Maďarská vláda omezuje akademickou svobodu a zasahuje do autonomie vysokých škol i Akademie věd za účelem získání vládní kontroly nad jejich činností.

Akademie věd pod kontrolou vlády

Maďarská vláda zásadně narušila autonomii hlavní vědecké instituce v zemi – maďarské Akademie věd – a dostala výzkumné projekty pod přímý vládní dohled. Zákon přijatý v roce 2019 vzal Akademii věd její finanční autonomii, zrušil jejích patnáct výzkumných institucí a nahradil je jedním výzkumným střediskem, v jehož vedení má vláda přímý vliv. Finanční prostředky na výzkum byly převedeny do rozpočtu nově zřízeného Ministerstva pro inovace a technologie vedeného Lászlem Palkovicsem, jenž je známý svou loajalitou Viktoru Orbánovi. Vláda tak má kontrolu nad tím, jaké výzkumné projekty budou financovány a které projekty naopak žádné finance nedostanou.

V roce 2019 oznámil ministr Palkovics zásadní snížení celkového rozpočtu Akademie věd a parlament následně schválil snížení financí na její výdaje o 69 %. Podle vlády má věda sloužit potřebám vytváření hospodářského zisku. Humanitní a společenskovědní témata jsou prezentována jako neužitečné obory, premiér Orbán proto pro naplnění této představy udělil ministru Palkovicsovi velké pravomoci ve věcech vědy a vzdělávání. Ministr inovací má kontrolu nejen nad financováním Akademie věd, ale také například nad přeměnou vedení a financování veřejných univerzit prostřednictvím jejich privatizace a jmenování nových dozorčích rad nad univerzitami. Palkovics je také ve vedení nově zřízené Národní rady pro výzkum a inovace, která má sloužit jako hlavní poradní orgán vlády pro otázky vědy a výzkumu.

„Lex CEU“ a vyhnání Středoevropské univerzity

V roce 2017 představila vláda zákon, který znemožnil další fungování Středoevropské univerzity (CEU) v Maďarsku. Nové podmínky pro fungování zahraničních univerzit stanovují, že tyto univerzity musejí mít kampus i v zahraničí, kde jsou akreditované, a že jejich fungování v Maďarsku musí být povoleno smlouvou mezi Maďarskem a státem původu univerzity. Zákonu se začalo přezdívat „Lex CEU“, protože bylo zřejmé, že nové podmínky cílí právě na CEU v Budapešti. Tento záměr potvrzovaly i očerňující výroky vládních politiků proti CEU. Univerzita následně všechny podmínky splnila, ale maďarská vláda odmítla podepsat vyjednanou dohodu se státem New York, kde je CEU akreditovaná, a univerzitě tak hrozilo, že nebude moci přijímat nové studenty. Ačkoliv se v centru Budapešti konaly velké demonstrace na podporu CEU a akademické svobody, CEU byla nakonec z Maďarska přinucena odejít a musela otevřít nový kampus ve Vídni. V říjnu 2020 zveřejnil Soudní dvůr EU rozsudek, že „Lex CEU“ porušuje unijní právo, v té době už ale CEU byla mimo Maďarsko.

Přeměna vysokoškolského vzdělávání a zásahy do autonomie univerzit

Vládní útoky na akademickou svobodu se netýkají pouze CEU. Ostatní maďarské univerzity čelí už od roku 2011 vážným zásahům do své autonomie ze strany vlády. Vláda nejprve zvýšila svoji kontrolu nad rozpočtem univerzit, zavedla novou funkci vládou pověřených univerzitních kancléřů, na které byla převedena řada pravomocí rektorů, a rektoři samotní jsou nově také jmenováni ministrem. V otázce vedení univerzit politické zájmy často převažují nad zájmy akademickými, díky změně jmenování rektorů má dnes většina maďarských univerzit vládě loajálního rektora.

V roce 2018 zveřejnila vládní média „černou listinu“ jednotlivců z akademického prostředí a nevládního neziskového sektoru a spustila proti nim pomlouvačnou kampaň. Objevily se i případy, kdy studenti byli naváděni, aby na profesory, kteří jsou vůči vládě kritičtí, vládním médiím donášeli. V témže roce pak přišla vláda s novým modelem přeměny vysokého vzdělávání formou privatizace a vytvořením soukromých nadací a dozorčích rad, jež mají v rukou rozhodování nad financemi a celkovým vedením univerzity. Privatizace maďarských univerzit se děje způsobem, který zásadně narušuje jejich autonomii a zvyšuje přímou kontrolu vlády nad univerzitami, protože vláda do dozorčích rad dosazuje sobě loajální lidi, kteří pak mají rozsáhlé pravomoci nad fungováním univerzity. Změny se navíc dějí bez jakýchkoliv odborných příprav a konzultací, bez představení detailního plánu přeměny, a bez diskuzí s univerzitami.

V roce 2020 se proti tomu postavili studenti a profesoři Univerzity divadelních a filmových umění v Budapešti (SZFE). Privatizace této univerzity byla oznámena v létě a v září už byla tato změna uvedena do praxe. Vláda odmítla jmenovat do dozorčí rady osoby navržené divadelní a filmovou univerzitou a místo nich dosadila do rady své lidi. Dozorčí rada pak zbavila akademický senát univerzity jeho rozhodovacích pravomocí v oblastech rozpočtu, organizace studia, a v oblasti personálních záležitostí, a převzala tyto oblasti pod svou kontrolu. Studenti a profesoři SZFE se následně rozhodli budovu okupovat, zveřejnili požadavky na autonomii univerzity, a odmítli legitimitu soukromé nadace a dozorčí rady. Na podporu studentů a profesorů SZFE se v Budapešti zúčastnily demonstrace desetitisíce lidí.

Po nečekaném odporu SZFE vláda v lednu 2021 sdělila dalším univerzitám, že se musejí do měsíce „rozhodnout“ pro, nebo proti privatizaci. Pokud vedení univerzit privatizaci odmítne, hrozí jim zastavení veřejného financování ze strany státu. V dubnu 2021 tak parlament schválil převedení dalších jedenácti maďarských univerzit pod kontrolu soukromých nadací vedených lidmi s blízkými vazbami na premiéra Viktora Orbána.

Vláda tuto přeměnu načasovala v době zhoršení pandemie koronaviru, kdy jsou možnosti diskuze v rámci univerzity a protestu proti změnám významně snížené.

Segregace romských dětí ve vzdělávání

Dlouhodobým problémem je také diskriminace romských dětí v rovném přístupu ke vzdělání, kdy jsou segregovány a vzdělávány v jiných než běžných základních školách a s nižší kvalitou vzdělání. Kvůli diskriminaci romských dětí ve vzdělávání probíhá vůči Maďarsku řízení ze strany Evropské komise a vážné znepokojení nad pokračující segregací romských dětí ve vzdělávání vyjádřil znovu v roce 2020 Výbor OSN pro práva dětí.

Chci to zastavit

Polsko: Média se dostávají pod kontrolu vlády – je tak ohrožena jejich nezávislost, včetně svobody projevu a práva na informace.

Veřejnoprávní média

V lednu 2016 polská vláda schválila spornou novelu mediálního zákona. Tím Národní radě pro rozhlasové a televizní vysílání (KRRiT) odebrala pravomoc volit a jmenovat vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu a členy dozorčí rady. Pravomoci nově přešly na ministra financí. Ten okamžitě odvolal ředitele televize a rozhlasu a během roku došlo k faktickému ovládnutí veřejnoprávních médií. Ta se změnila v takzvaná národní média a nově podléhají Radě národních médií.

Rada má pět členů volených na šest let, přičemž tři členové, tedy většina, jsou voleni Sejmem, dolní komorou parlamentu, kterou momentálně ovládá PiS, a zbylí dva členové jsou voleni opozicí. Toto uspořádání účinně zaručuje vládnoucí straně většinu a na rozdíl od KRRiT neexistuje žádné ustanovení zakazující členům nové rady členství v politické straně. Rada národních médií tak není politicky nezávislým orgánem a má přímý vliv na dění ve veřejnoprávních médiích, která se tím pádem stala médii provládními.

Rada rozhoduje, kdo stane v čele televize a rozhlasu (a kdykoliv je může odvolat a jmenovat nové) nebo o jejich organizační struktuře a programu. Podobné pravomoci má nově i vůči Polské tiskové agentuře. V praxi to znamená, že televize, rozhlas a agentura jsou pod neustálou politickou kontrolou a tlakem vládnoucí strany PiS, které je ostatně ve vysílání poskytován nepoměrně větší prostor než opozici.

Soukromá média

Po faktickém ovládnutí veřejnoprávních médií se dalším cílem stala soukromá média. V souvislosti se svobodou soukromých médií v Polsku dochází ke čtyřem hlavním problémům:

• 1) Repolonizace

Repolonizace je dlouhodobou snahou vládnoucí strany PiS „navrátit“ polská média do rukou státem vlastněných firem. V prosinci 2020 došlo ke koupi mediálního domu Polska Press, který je jednou z největších mediálních a vydavatelských skupin v Polsku, energetickou společností PKN-Orlen, jež je zčásti vlastněna státem (27,56 %). Nákup od začátku vzbuzuje obavy, že vláda, která už nyní fakticky ovládá řadu médií, včetně veřejnoprávní televize, ještě více posílí svůj vliv na média. Proti této transakci se odvolal nynější ombudsman Adam Bodnar, který koupi vnímá jako přímé ohrožení svobodných médií, omezení plurality médií a svobody projevu v Polsku. Soud proto dočasně pozastavil Orlenu výkon vlastnických práv – ten ale rozhodnutí soudu ignoroval a stihl už vyměnit šéfredaktory několika deníků a dosadit klíčové lidi do vedení vydavatelství.

Bodnar navíc ve funkci v červenci 2021 musí skončit. Jeho setrvání ve funkci ombudsmana i po vypršení mandátu, což dosud umožňoval zákon, označil soud za protiústavní. Úřad ombudsmana, který brání občanská práva a představuje důležitou roli v dodržování vlády práva se tak na nějaký čas může ocitnout v ohrožení.

• 2) Oslabování nezávislých médií

K oslabování nezávislých a kritických médií v Polsku dochází dvěma způsoby: regulací reklam a antimonopolním vyšetřováním. Státní firmy investují do reklam v médiích, která podporují vládní stranu PiS, a naopak záměrně neinzerují v médiích, která jsou vůči vládě kritická. Důsledkem je, že soukromé sdělovací prostředky změkčují svůj kritický redakční přístup na svých kanálech výměnou za příznivější umístění reklamy. Naopak média podporující PiS získávají vysoké státní dotace.

Vládnoucí strana PiS plánuje zavést novou daň z reklamy, čímž by přímo ohrozila existenci nezávislých médií v Polsku. Nevládní média nemají na rozdíl od provládních možnost čerpat finance ze státních fondů. Pravidla jsou nastavena tak, že na ně nedosáhnou. Většina z nich je proto závislá právě na příjmech z reklamy, což jim umožňuje dělat nákladnou investigativní žurnalistiku. Případné zavedení daně by pro některá nezávislá média mohlo být likvidační.

• 3) Legální útoky na nezávislá média

Nezávislá média jsou pod velkým tlakem a často čelí slovním útokům nebo žalobám. Cílem účelových žalob je zejména zastrašit média kritická k vládě, přičemž žalobce většinou ani neočekává, že spor vyhraje. Zdaleka nejnapadanějším se stal polský opoziční list Gazeta Wyborcza, silný kritik PiS. V současné době je proti němu vedeno na šedesát žalob.

• 4) Diskriminace novinářů

Novináři v Polsku jsou běžně vystaveni diskriminaci, pokud jde o přístup k informacím. Podle vyjádření Katarzyny Buszkowské, zástupkyně šéfredaktorky časopisu Press.pl, veřejní činitelé napojení na vládnoucí stranu PiS záměrně odmítají komunikovat nebo vést rozhovory s kritickými médii. Reportérům je často a bez vysvětlení odpírán přístup k zákonem zaručeným informacím.

Chci to zastavit

Maďarsko: Naprostá většina médií v Maďarsku je pod kontrolou vlády. Svoboda tisku je silně narušena, stejně jako svoboda slova a právo na informace.

Podle volební pozorovatelské mise při OBSE byl při posledních parlamentních volbách v roce 2018 omezen přístup občanů k informacím i omezena svoboda tisku a sdružování. Státní média jasně favorizovala vládní koalici. V průběhu předvolební kampaně chyběl prostor pro debaty vlády s opozicí. Mimo jiné bylo v Maďarsku omezeno právo na svobodný přístup k informacím – novelami se rozšířil okruh informací, které nepodléhají automatickému zveřejnění, a zvýšil se poplatek za žádost o zveřejnění takové informace. V prosinci 2018 se před sídlem veřejnoprávní televize MTVA konaly nenásilné demonstrace, protože řadě opozičních politiků není umožněno ve veřejnoprávním prostoru vystupovat, zatímco provládně nakloněným politikům je věnován libovolně dlouhý vysílací čas. Z médií se stal silný politický nástroj vládní strany.  

Státní média se také angažují v propagandistických editorských praktikách a cenzuře určitých témat. Rádio Svobodná Evropa zveřejnilo důkazy o tom, že novináři pracující pro státní média pod MTVA dostávají od editorů pokyny, aby ve zprávách uplatňovali vládní narativ namířený proti migraci, Evropské unii, nebo proti LGBTI+. V roce 2020 ještě zesílily očerňující kampaně ve státních a vládních propagandistických médiích, namířené proti kritickým hlasům a nezávislým novinářům. Kritické články vůči vládě od nezávislých novinářů jsou v provládních médiích označovány jako „fake news“ a cílem této kampaně je zbývající nezávislé novináře veřejně zcela zdiskreditovat.

Nezávislým médiím je znemožňováno dělat novinářskou práci také kvůli obstrukcím ze strany vlády při získávání informací. Vládní politici odmítají nezávislým novinářům odpovídat na dotazy a ostatní potenciální zdroje mají obavy z negativních důsledků, pokud by nezávislým novinářům informace poskytly. Nezávislí novináři tak musejí u některých otázek používat oficiální formulář úřadů pro žádost o poskytnutí informace, u kterého ale byla v roce 2020 prodloužena doba na odpověď až na měsíc a půl. Po tak dlouhé době už pak odpověď často není relevantní.

K výraznému zhoršení svobody médií došlo také v souvislosti s výjimečným stavem během pandemie koronaviru. Veškeré informace o vývoji pandemie v Maďarsku jsou centralizované pod dohledem vlády a sdělované prostřednictvím online konferencí, na něž novináři musejí dopředu zaslat své otázky, a vláda si sama vybírá, které zodpoví a které nikoliv. Během online konference není žádná možnost interakce ani položení dalších navazujících otázek. Vláda také zpřísnila zákon o trestním postihu za šíření poplašných zpráv a za šíření nepravdivých informací ohledně pandemie a jejího řešení ze strany vlády. Trestním postihem je až pět let vězení. V situaci, kdy je sdělování informací o pandemii ze strany vlády značně omezeno, dostala tato úprava zákona nezávislé novináře do značné nejistoty. Ustanovení zákona jsou příliš široká a vágní a mají tak odstrašující účinek na práci novinářů týkající se vládního řešení pandemie.

V roce 2020 přišel o svou nezávislost jeden z největších posledních nezávislých zpravodajských webů Index.hu. Poté co Miklós Vaszily, mediální manažer s blízkými vazbami na vládu, získal 50% podíl ve společnosti, která má dohled nad příjmy Indexu, rozhodlo se vedení společnosti propustit šéfredaktora Szabolcse Dulla a následně na protest proti zásahům do nezávislosti redakce podali všichni editoři a novináři Indexu výpověď. Několik měsíců poté se dostal Index zcela pod finanční kontrolu osob napojených na vládu a definitivně tak přišel o svou nezávislost.

V září 2020 Mediální rada, jejíž členové byli jmenováni vládní stranou, odmítla prodloužit licenci na rozhlasové vysílání Klubrádiu, poslednímu nezávislému rádiu v Maďarsku, které se ve svém vysílání nebálo být vůči vládě kritické. Klubrádio může nadále fungovat pouze na internetu, protože na rozhlasových frekvencích bylo Mediální radou umlčeno. Podle organizace Reportéři bez hranic se svoboda médií v Maďarsku rok od roku zhoršuje. V září 2020 tak kvůli zásadnímu narušení svobody tisku a slova v Maďarsku obnovilo po sedmadvaceti letech své vysílání Rádio Svobodná Evropa.

Chci to zastavit

Polsko: Vláda brojí proti LGBT+ osobám a navrhuje zákony, které ohrožují sexuální práva.

Zákaz sexuální výchovy

V říjnu 2019 vláda představila zákon, který by znemožnil výuku sexuální výchovy na školách a omezil právo na vzdělání nebo právo na přístup k informacím o zdravotních, sexuálních a reprodukčních právech. Zákon sice neprošel druhý čtením, může být ale kdykoliv předložen k dalšímu projednávání.

Polská vláda ztěžuje úsilí poskytnout dětem a dospívajícím komplexní sexuální výchovu, která je v souladu s mezinárodními standardy. Současné osnovy „Přípravy na rodinný život“ spíše šíří dezinformace, posilují genderové a sexuální stereotypy a propagují agendu zaměřenou proti LGBTI+ lidem. Vládnoucí strana PiS označila komplexní sexuální výchovu a snahy o prosazování rovnosti žen a mužů za útoky na „tradiční rodinné hodnoty“ a za ohrožování dětí, přičemž tyto argumenty používá k podrývání organizací hájící práva žen nebo LGBTI+ komunity.

Zákon o zákazu sexuální výchovy navíc počítá se změnou trestního zákoníku zavedením pokuty nebo trestem ve výši až pěti let vězení pro toho, kdo veřejně propaguje nebo schvaluje pohlavní styk nezletilých. To by ohrozilo nejen učitele, lékaře, ale třeba i rodiče. V zemi, kde jsou sexuální a reprodukční práva již tak extrémně omezena, je sexuální výchova mladých lidí klíčová při rozhodování o věcech, jako je souhlas se sexem, zdravé vztahy, antikoncepce a prevence sexuálně přenosných nemocí.

Istanbulská úmluva

V červenci 2020 polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro zaslal Ministerstvu práce a rodiny žádost o zahájení procesu odstoupení od Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách – tzv. Istanbulské úmluvy, a to z důvodu údajné podpory „LGBT a genderové ideologie“. Ministr uvedl, že polská legislativa chrání ženy a děti před násilím v ještě vyšší míře než úmluva. Podle WHO je téma domácího násilí aktuálnější než kdy dřív, zejména s ohledem na větší míru izolace obětí domácího násilí v důsledku protiepidemických opatření kvůli COVID-19.

Násilí páchané na LGBTI+ komunitě

Násilí páchané na LGBTI+ lidech v Polsku se děje v širším kontextu nedostatečné právní ochrany menšin a rostoucí institucionalizace homofobie a transfobie. Podle polského ombudsmana se veřejné přijetí neheteronormativních osob v roce 2019 snížilo. Zároveň se podle zprávy o stavu Evropské unie v roce 2019 více než zdvojnásobil počet nahlášených zločinů z nenávisti proti LGBTI+ komunitě. Vládní strana také připravuje zákon, kvůli kterému si lidé žijící v páru s člověkem stejného pohlaví nebudou moct adoptovat děti.

Zóny bez LGBTI+

Předseda PiS Jarosław Kaczyński v roce 2019 označil „ideologii LGBT“ za importovanou „hrozbu pro polskou identitu, pro náš národ, pro jeho existenci, a tedy pro polský stát“. Prezident Andrzej Duda prohlásil během prezidentské kampaně v červnu 2020, že „LGBT nejsou lidé, ale pouze ideologie, a že pokud bude znovu zvolen, prosadí úplný zákaz propagace ‚ideologie LGBT‘ ve veřejných institucích.“

Tato kampaň rozšířila homofobní rétoriku v online i offline prostoru a byla nadšeně přijata politiky a konzervativními médii. Gazeta Polska dokonce rozdávala svým čtenářům nálepky „Zóna bez LGBT“ (ty byli nuceni stáhnout poté, co krajský soud ve Varšavě rozhodl, že tyto nálepky jsou urážkou lidské důstojnosti). Přes sto měst v Polsku ve svých samosprávách vyhlásilo „zóny bez LGBT“. Označení sice nemá žádný právní dopad, nicméně nápisy „zákaz vstupu LGBT“ na dveřích kaváren, restaurací nebo kin a další nepřátelské projevy jsou v rámci EU považovány za silně diskriminační.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová o zónách hovořila jako o „zónách bez lidskosti“, což Joe Biden retweetoval, když vedl kampaň na prezidenta USA. Na situaci v Polsku v březnu 2021 reagoval Evropský parlament přijetím usnesení prohlašujícího celou EU za zónu svobody pro sexuální menšiny.

Zdroje:

• https://freedomhouse.org/article/how-polands-government-set-out-conquer-free-pres/
• https://freedomhouse.org/country/poland/freedom-world/2021/
• https://www.democracy-reporting.org/poland-judges//
• https://dq4n3btxmr8c9.cloudfront.net/files/AuYJXv/Report_Liberties_EU2020.pdf/
• https://www.amnesty.org/download/Documents/EUR3733702020ENGLISH.PDF/
• https://www.civicus.org/index.php/media-resources/news/4807-poland-concerns-over-intimidation-violence-and-detentions-of-peaceful-protesters/
• https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/LIBE-PR-650665_CS.pdf/
• https://balkaninsight.com/reporting-democracy/poland//
• https://rsf.org/en/poland/
• https://www.amnesty.org/en/countries/europe-and-central-asia/poland/
• https://www.hrw.org/europe/central-asia/poland/
• https://edition.cnn.com/interactive/2020/10/world/lgbt-free-poland-intl-scli-cnnphotos//
• https://www.euractiv.com/section/justice-home-affairs/news/european-parliament-calls-on-member-states-to-act-on-poland-and-hungary//
• https://theconversation.com/polands-abortion-ruling-amounts-to-a-ban-but-it-will-not-end-access-148819/
• https://www.bbc.co.uk/news/world-europe-35257105/

Chci to zastavit

Maďarsko: Projekt „nové kulturní éry“, zahájený premiérem Orbánem, přináší hrubé porušování práv LGBTI+ osob a prohlubuje genderově podmíněnou diskriminaci.

Diskriminace LGBTI+ osob

Vláda Viktora Orbána dlouhodobě útočí na LGBTI+ komunitu. Nálady v zemi jsou v důsledku kroků vlády a politických stran proti LGBTI+ i dalším menšinám stále vyhrocenější a dochází i k zákazům genderově zaměřených projektů (např. zákaz oboru gender studies na vysokých školách). V květnu 2020 byla v Maďarsku přijata novela zákona, jejíž článek 33 znemožňuje transgender a intersex osobám úřední změnu a uznání genderu v souladu s vnímáním vlastní genderové identity, a tak i možnost získat odpovídající doklady (což bylo dosud v Maďarsku možné). Podle novely má být v matrice a v dokladech totožnosti uvedeno „biologické pohlaví založené na zrození a genomu“ a znemožňuje jakoukoliv pozdější úřední změnu tohoto údaje.

Tato ustanovení porušují maďarské závazky podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv. Novela vážně porušuje práva transgender a intersex osob na důstojnost, soukromý a rodinný život, včetně práva na oficiální uznání vlastního genderu na základě sebeurčení. Ustanovení umocňuje již tak netolerantní a nepřátelské prostředí, kterému LGBTI+ lidé v Maďarsku čelí, a prohlubuje diskriminaci ve všech sférách jejich života.

K další diskriminaci LGBTI+ osob došlo na konci roku 2020 novelou maďarské ústavy a schválením souhrnné novely zákona, která mimo jiné změnila pravidla pro adopci dětí. Nový dodatek ústavy ustanovuje, že Maďarsko „chrání identitu dítěte danou pohlavím při narození“, a že rodinné vazby musejí být založeny na manželství, kde „matka je žena a otec je muž“. Souhrnná novela zákona pak uvádí, že adoptovat děti mohou pouze manželské páry. Tím bylo LGBTI+ párům v podstatě znemožněno adoptovat děti, protože manželství osob stejného pohlaví není v Maďarsku umožněno, a partnerství osob stejného pohlaví nezahrnuje právo na adopci.

V červnu 2021 byla drtivou většinou odhlasovaná právní norma, která je novelou zákona, jenž postihuje pedofilii. Tato novela mj. zakazuje prezentovat homosexualitu či téma změny pohlaví mladším 18 let.  Týká se vzdělávání, reklam či filmů, kde nesmí být prezentována jiná než heterosexuální orientace. Přijetí zákona provázely demonstrace a maďarská vláda ho prezentuje jako nutný pro „zajištění zdravého vývoje dětí“. Společnosti a organizace budou mít také zakázáno produkovat reklamy zobrazující či podporující LGBTI+ menšinu, pokud cílí na publikum mladší 18 let. 

Genderově podmíněná diskriminace na pracovišti

Ačkoli zákony v Maďarsku zakazují diskriminaci na základě pohlaví, ženy tuto formu diskriminace často zažívají jak na pracovišti, tak na trhu práce. Mnohdy se s ní setkávají zejména ženy, které odchází na mateřskou dovolenou, a nebo se vrací do zaměstnání po rodičovské dovolené.

Amnesty provedla v Maďarsku v období červen 2019 - březen 2020 výzkum a následně vydala výzkumnou zprávu nazvanou „Žádné obcházení: Genderová diskriminace na maďarských pracovištích.“ Report uvádí, že jedním z klíčových důvodů široké diskriminace zaměstnankyň na trhu práce je neúplné zavedení příslušných mezinárodních a regionálních právních předpisů a nástrojů, jež brání a odstraňují diskriminaci v zaměstnání na základě pohlaví a mateřství, a ochraňuje pracovníky, respektive pracovnice. Současně zákony upravující pracovní vztahy a zákon o rovném zacházení obsahují několik významných mezer, umožňujících zaměstnavatelům tyto zákony obcházet a porušovat tak práva jejich zaměstnanců a zaměstnankyň.

Mnoho žen, které svému zaměstnavateli sdělilo, že jsou těhotné, krátce poté obdrželo výpověď kvůli hrubému porušení pracovní smlouvy, ačkoli pro takové porušení nebyly důkazy.

Amnesty v rámci svého výzkumu uspořádala anketu, do které se zapojilo 266 respondentek:

• 50,59 % uvedlo, že dostávaly nižší mzdu než jejich kolegové, kteří vykonávají stejnou práci.
• 67,06 % zažilo diskriminaci s ohledem na profesní rozvoj a / nebo pracovní příležitosti.
• 40 % zažilo diskriminaci, pokud jde o flexibilní práci / přesčasy.
• 37,65 % uvedlo, že po návratu na pracoviště po mateřské / rodičovské dovolené utrpělo určitou formu diskriminace.
• 36,47 % čelilo diskriminaci, když žádalo o nemocenskou, během ní nebo po ní.

Oběti často nevědí, jak bojovat proti diskriminaci; mnohé ženy se také obávají odvetných opatření za nahlášení diskriminace interně svému zaměstnavateli i právní cestou.

Zdroje:

• Amnesty International, Eötvös Károly Institute, Hungarian Civil Liberties Union, Hungarian Helsinki Committee, Mertek Media Monitor, Political Capital,“Contributions of Hungarian NGOs to the European Commission’s Rule of Law Report”, 11. 3. 2021.
• Amnesty International,“Report 2020/21 – The State of the World’s Human Rights: Hungary 2020”.
• Amnesty International,“Fearing the Unknown: How Rising Control is Undermining Judicial Independence in Hungary” (2020).
• Amnesty International,“Hungary: LexNGO repealed but replacement very concerning”, 22. 4. 2021.
• Amnesty International, “Status of the Hungarian Judiciary: Legal Changes Have to Guarantee the Independence of the Judiciary in Hungary” (2021).
• Drinóczi, Tímea.“Loyalty, Opportunism, and Fear: The Forced Privatization of Hungarian Universities”, Verfassungsblog.de, 5. 2. 2021.
• Hungarian Civil Liberties Union,“Research on the obstruction of the work of journalists during the coronavirus pandemic in Hungary”, Budapest, 15. 4. 2020.
• Hungarian Civil Liberties Union,“'The minister and the barkeep are all that’s left in the public sphere': Research on barriers to Hungarian journalism”, Budapest 2020.
• Hungarian Helsinki Committee,“EU Court: Hungary unlawfully detains people in the transit zone and deprives them of a fair asylum procedure”, 14. 5. 2020.
• Hungarian Helsinki Committee,“Hungary: Illiberal Highlights of 2020”, prosinec 2020.
• Keller-Alant, Akos.“Twisting The Truth? How Editors Manipulate News Coverage At Hungary's State Broadcaster”, Radio Free Europe, 13. 11. 2020.
• Novak, Benjamin.“Hungary Transfers 11 Universities to Foundations Led by Orban Allies”, The New York Times, 27. 4. 2021.
• Sárosi, Péter.“David Takes on Goliath: The Struggle for Academic Freedom in Hungary”, Autocracy Analyst, 11. 10. 2020.
• Ziegler, Dezso Tamas.“It’s Not Just About CEU: Understanding the Systemic Limitation of Academic Freedom in Hungary”, Verfassungsblog.de, 26. 3. 2019.

Chci to zastavit